Letošní tábor se uskutečnil od 15. do 29. srpna 2020 na Vysočině. Tábořili jsme uprostřed lesů (teda alespoň těch co po těžbě tam ještě zbyly) u obce Záborná a Stáj. Tábořiště patří skautům z Polné a bylo vidět, že o tábořiště je dobře pečováno.
Byl to první oddílový tábor, který nesl mnoho změn. A jak jsme se měli? Přikládáme pár fotografií. Kompletní galerii naleznete zde.
Zápis z táborové kroniky
NEDĚLE 16.8.
Poté, co jsme se – zcela nečekaně – probudili, následovala rozcvička zaměřená hlavně na přitáhnutí očí (to jsme pak celý den koukali jak na drát, když jsme viděli, co se dělo). Abychom nesešli hladem a vyčerpáním, chvíli poté jsme si naplnili bříška snídaní, sestávající ze závinů, které byly doplněny (aby nebyla bude, že ano) pár vánočkami s marmeládou. Hned po dokončení této hrdinské činnosti hodné tesání do kamene, jsme si jako čistotní vikingové oplachli pacičky, dostavili se na první ranní nástup tohoto tábora vedený Štěpánem, který tuto příležitost využil k udělení březového lístku Tomovi. Dál jsme se vrhli do kreslení hendikepovaného vikinga bez oka a dalších součástí těla (hra spočívala v předávání obálky po družinách, u koho skončila, ten si vytáhl lístek a dle něj kreslil). Po chvatné broskvové svačině jsme se pustili do již zaběhlých aktivit, které se ten den skládali z Dixitu, partičky Bangu, hudební chvíli v teepee, která se vyvinula v Estinu hodinu hry na kytaru, stavení péče a průzkum vedený Tomem, při kterém byla nalezena skvělá louka a následně byl zakončen plavbou. Pochutnali jsme si na obědě z cibulové polévky, která předcházela kuřeti s rýží (a chlebem). Na chvíli jsme spočli, neb takový lesní golf pobere většinu lidsky nasbírané energie. Tento napínavý sport skončil úspěchem, pomineme-li pár polámaných holí a rozpadených míčků. Tak či tak, hra skončila vítězstvím červených, tedy Berserků, kteří tím zároveň díky omezenému počtu bodovaných aktivit vyhráli celý den. Jak jsem již zmínil, golf vysiluje, tak jsme se posilnili opltkou. Hned poté modří zjistili, že pumpa, řekněme, ne zcela pumpuje a tak po čase věnovaném vykýblování barelu u umývárek jsme (taky byla potřeba minutka na vstřebání zklamání z bezúčelnosti pumpování předešlého) část z nás přivítala faráře a pustila se do mše, zbytek stavěl bunkry v lese. Povečeřeli jsme chleba s pomazánkou a vydali se na nástup, na kterém byly poprvé předneseny pokřiky a názvy družin. Krátce po něm i večerka, po níž se vydala vlčata a světlušky spát, ostatní pokračovali hrou bílých hub, kde jsme jako správní houbaři sbírali houby tmavé (polovina se potmě poschovávala po náměstíčku, zbytek po potření obličejem moukou je hledal. Rozhodně jsme na nikoho nezapomněli, takže jsme se po konci uložili ke spánku. Hlídku první (a taky poslední v neděli) drželi Adam s Miriam, dle jejich slov neproběhlo nic neobvyklého.
0 komentářů